Mendelova univerzita v Brně 

Jan Kryčer, Rakousko

28. 8. 2019 -

Parkoval jsem hned vedle kolejí, tudíž potřeby typu, vaření, sprcha, toaleta atd. jsem řešil přímo na nich. Avšak tato dvoutýdenní zkušenost, která měla za účel ušetřit nějaké peníze (ubytování na kolejích vycházelo cca na 450 euro), mi pomohla najít si kontakty na případné spolubydlení. Ušetřených 50 euro jsem si velice vážil a během druhého týdne jsem si prohledával nabídky na Couchsurfingu, na kterém jsem nakonec dostal kontakt na Čecha, který bydlí v městečku, asi 7km od Kufsteinu. Ubytování klaplo a se spolubydlícím jsme se natolik skamarádili, že mi dal nájem jen za 250 euro. Nicméně nevýhoda byla, velká vzdálenost od školy a od celkového studentského dění v centru Kufsteinu. Než jsem se nastěhoval k novému spolubydlícímu, stál jsem před velmi důležitým rozhodnutím. Na jedné straně byla možnost si najít ubytování přímo v Kufsteinu, v kterém bych měl všechno na blízku, respektive školu, moje spolu-studenty Erasmu a celkově všemožné akce. Nicméně, tato varianta by vycházela podstatně dráž, proto jsem se rozhodl přehodnotit své priority a zalíbila se mi druhá možnost. Tou byla vize levného ubytování, ježdění do školy jen když budu opravdu muset a obětovat sociální život na Erasmu. Toto rozhodnutí je nejspíš opakem toho, co dělá většina studentů na tomto typu pobytu. Nicméně já v této možnosti viděl řadu výhod. Konečně jsem měl sám na sebe spoustu času, který jsem trávil extrémně produktivně. Mimo práci do školy, kdy jsem studoval i předměty ze své fakulty na dálku, jsem každé ráno meditoval, spokojeně si vařil neuvěřitelně lahodné a zdravé skvosty, vydával se na nezapomenutelné treky po Tyrolských horách, pravidelně cvičil a především se zdokonaloval a vzdělával v oblastech, které mě zajímají. Pravda, mohl jsem s ostatníma jezdit pravidelně lyžovat, přece jenom byl zimní semestr, všichni jedou na hory lyžovat, tak musím taky že? Tahle myšlenka mi projela hlavou jen jednou a pěkně jsem se nad ní zasmál. Přes fakt, že mám obě kolena v docela špatném stavu se mi opravdu nechtělo platit stovky eur za půlroční permici? To opravdu ne. Místo toho jsem se sbalil a odjel si na týden stopem na jih Tyrolska, dál na sever Itálie, přes Trento, Milán, Veronu, Benátky a pak zpátky směrem do mého městečka. Tento krásný trip plný zážitků, a nových kamarádů, na které nikdy nezapomenu, mě vyšel se vším všudy na 16 euro. Ano, úplně se vším. No a co jsem udělal s penězi, které jsem si našetřil? V prosinci jsem si po první vlně úspěšně složených zkoušek zaletěl do Maroka na surf. No a zbytek jsem investoval do měsíc a půl dlouhé cesty po Myanmaru a Thajsku, kterou jsem naplánoval na nadcházející léto.

Díky tomu, že jsem prakticky přestal chodit na nejrůznější párty, které se v Kufsteinu odehrávaly (Do Kufsteinu jsem jezdil autem, čili nebyla šance přijít na akci, opít se a jet zpět domů), jsem měl samozřejmě plno volného času, ať už díky volným večerům nebo ránům, které bych normálně strávil s opicí na zádech a díky které by produktivita klesla na hranici nuly. V tomto volném čase jsem si rozjel takový menší business, který mi vynesl slušný přivýdělek a z kterého částečně čerpám ještě dnes. Ať už se může někomu Erasmus zdát jako jedna velká párty spojená se studiem, pro mě to byla možnost zažít jedno z dosud nejproduktivnějších období svého života, kdy jsem se posunul velkým krokem vpřed. Celý život je o tom dělat rozhodnutí, ať už je to například typická volba během rána, vstát či nevstat a spát dále. Můj Erasmus je podle mého dost atypický příklad toho jak se dá strávit tento pobyt. Nicméně když si sečtu všechny zážitky, vzpomínky na ta krásná místa, ušetřené zdraví v podobě „skoro“ abstinence (trochu větší „skoro“), spojené se zvýšeným mindfullnes a plnou řadou jiných věcí, tak si myslím, že nemám důvod svého rozhodnutí litovat